PRACOVNÍ I ŽIVOTNÍ ÚSPĚCHY BEZ DANĚ
NA MENTÁLNÍ
POHODĚ
Jaký máme vztah mezi hlavou a srdcem? Je tam mír nebo rozpor?
Lidé velkých talentů, poslání a vizí znají spíš ten rozpor. Rozpor mezi zvláštní nepopsatelnou touhou něco vytvořit, něčeho dosáhnout a “chronickou” opatrností, zodpovědností, sbekritikou. Ta opatrnost se zdá logická, ale zároveň brzdí vše, co potřebuje proudit a tvořit.
Ta opatrnost je MINDSET PO BABIČCE.
Cože to, prosím? Mrkni na video a pochopíš 😉
Nezahořknout a nevzdat svou cestu je náročný úkol. Občast v něm selháváme proto, že nic, co zkoušíme, nepomáhá. Seberozvojové knihy, zvýšení výkonu, tvrdší tréning, placená reklama, či absolvování dalších kurzů může přinést krátkodobé zlepšení. Tyto externí věci ale nikdy nepřinesou úlevu a řešení “toho něčeho v nás”, co nám postupně bere radost, sílu a chuť překonávat další překážky, a naopak nás dostávají pod větší tlak.
Sama jsem to při následování mých snů nejednou prožila a nikdy nezapomenu, jak to bolelo. Nejhorší byly ty pocity osamění ve vlastním boji, kdy člověku připadá, že to nezvládá jen on sám. Říct si o pomoc nebo udělat krok zpět vám připadá, jako prohra a slabost. Někdy také lpíme na něčem, co nás zraňuje, jen proto, kolik práce a vlastní identity jsme do toho vložili. To, že s takovým mindsetem se daleko nedostanu, jsem se naučila tou nejtvrdší cestou, až když jsem přišla o své mentální zdraví.
Z mého léčení se ale taky zrodila má vize:
Chci bourat mylné představy o tom, co je normální a reálné, kdy vůbec máme nárok chtít se cítit lépe, a že za úspěch se musí platit tvrdá daň.
Chci tvořit prostor, kde se lidi nebudou stydět mluvit o svých kariérních a životních snech, ani o tom, pokud se na cestě za nimi přestali cítit dobře.
Chci být laskavou mentorkou všech odvážných, kteří jsou pro své sny a spokojenost v práci i v životě ochtoni udělat něco navíc a být k sobě i světu opravdu upřímní.