Proč řešit nízké sebevědomí? Jde o tvou důstojnost.

Sebevědomí má v česku zvláštní pověst. Lidí ví, že by mohli mít větší sebevědomí, ale zároveň mu nevěnují moc pozornosti ani energie.

Když ho má někdo druhý, tak ho za to obdivují a vnímají, kolik mu otevírá dveří. Ale zároveň jakoby to nebylo nic, o co má člověk nějak usilovat, protože sebevědomí člověk buď má nebo nemá od narození. Jakmile by na něm člověk měl vědomě pracovat, začne to zavánět marnou snahou a navíc nebezpečím “ Co když budu moc? Co když budu působit namyšleně? Co když se budu tvářit, že jsem víc, než doopravdy jsem?“.

Rozhodně to má co dočinění s historií Česka, bývalým režimem a hluboko zakořeněnou větou, že samochvála smrdí. Jenže sebevědomí není samochvála. A už vůbec to není arogance, namyšlenost nebo sobectví. To je jen základní nepochopení pojmů sebevědomí, sebedůvěra a sebejistota. Ale o tom jindy, dneska ti chci nabídnout nový úhel pohledu na to, proč na sebevědomí pracovat. A po dlouhém myšlenkovém maratonu mi zůstala jedna odpověď, která mi dává největší smysl:  

Sebevědomí není hezký bonus. Je to cesta k důstojnosti.

kde ztrácíme důstojnost?

Životní úroveň je v soudobé střední evropě je na historickém vrcholu a základní životní potřeby máme v drtivé většině pokryté. Máme teď možnosti, o jakých se předchozím generacím ani nesnilo, tak co může být na našich životech nedůstojné? Jsou to vztahy. A tím myslím jak vztahy mezilidské, tak hlavně vztah člověka sám k sobě. 

Tím, jak už nemusíme řešit přežití (což je celkem novinka, protože např. naši prarodiče to tak ještě mnohdy neměli), a hodně se orientujeme na kvalitu našeho života, tak se ta laťka hodně posunula. Najednou se začínáme ptát, jestli je opravdu důstojné:

• zůstávat v nevyhovujícím partnerském vztahu jen ve jménu dětí nebo majetkové úrovně

• udržovat přátelství, po kterém se cítíme menší, vyčerpaní nebo využití

• setrvávat v práci, ze které je mi každou neděli zle, protože se tam po mě někdo vozí

Dnes už reálně nejsme v situaci, kdy by nás odchod ze vztahu automaticky vyhodil na okraj společnosti. Když ukončíme vyčerpávající přátelství, nepřijdeme tím o přežití v tlupě. A změna práce už není tak nedostupná jako před sto lety.

Přesto na těch místech zůstáváme nezdravě dlouho a platíme za to daně na našem mentálním a někdy už i fyzickém zdraví. A pomalu si zvykáme na “nedůstojnou” životní pozici, která je hluboko pod tím, co bychom přáli komukoliv, koho milujeme.

---

❓Schválně to rovnou využij pro sebe, zamysli se a odpověz si upřímně i co nejkonkrétněji:

• Kde poslední dobou zůstáváš potichu, i když tě něco bolí?

• Kde si říkáš, že to ‚není tak hrozné‘, ale tvoje tělo už dávno ví svoje?

• Kde se k sobě chováš způsobem, který bys nikdy nedoporučila kamarádce?

---

Proč zůstáváme tam, kde nám není dobře? 

Protože si nevěříme!

Že máme na víc.

Že si zasloužíme lepší jednání.

Že zvládneme přechodné nepohodlí změny.

Že o nás a naše schopnosti bude mít někdo jiný zájem.

Že se zvládneme něco nového naučit a zapadnout do nového prostředí či profesního světa.

Že máme právo se vymezit, obhájit, bránit se.

Že najdeme cestu řešení. 

Nízké sebevědomí nezačíná venku, ale ve vnitřním dialogu          

Proč vlastně máme nízké sebevědomí? Protože se k sobě sami často chováme nedůstojně. V hlavě se shazujeme a ponižujeme (méně či více nevědomě). Vyčítáme si věci, za které nemůžeme a říkáme si věci, které bychom neřekli žádné druhé živé bytosti ani po třetí skleničce. Potlačujeme své potřeby, přání i emoce. Tlačíme na sebe, jako bychom na radost a klid měli právo až když budeme dokonalí.

A to se děje také proto, že si nevěříme, ale na té hlubší, podvědomé úrovni. Tam někde vzadu za vším totiž nevěříme:

Že jsme dobrý člověk.

Že jsme hodni lásky a přijetí.

Že máme nárok na pozornost, péči a pocit bezpečí.

Že naše emoce a pocity jsou v pořádku.

Že jsme dost dobří takoví, jací jsme.

sebedůvěra jako návrat z iluze do reality. k sobě.

Tato hluboká přesvědčení o sobě jsou bolavá a jsme od nich odpojeni různými obrannými mechanismy naší mysli. Jenže nás z toho nevědomí stejně ovlivňují a my pak máme sklon události v našem životě vnímat optikou, která nám naši "méněcennost" potvrzuje.

Sval, který necvičíme, nám slábne a sebedůvěra se v tomto dá "trénovat" a posilovat stejně jako svaly. A měli bychom to dělat právě proto, abychom nežili v zajetí neplatných domněnek o sobě, ale v realitě a kontaktu s tím, kdo doopravdy jsme.

Takže pokud se vám slovo sebevědomí zdá pouze jako něco “nice to have” nebo dokonce něco povrchního, zkuste si se mnou malý experiment, a uvažujte nad ním na chvíli jako o prostředku k důstojnosti a vysvobození z nepravdivých podhodnocení sebe sama.

Cítíš v tom změnu energie? Vzbuzuje to v tobě trošku povolení a větší chuť se na své sebevědomí zaměřit? Dej mi vědět do komentáře.

Chceš zjistit, co tvoje sebevědomí brzdí?

Pokud jsem tě navnadila víc si na své sebevědomí posvítit a něco o něm zjistit, zvu tě k poslechu SEBE-terapeutické hypno-nahrávky Osvoboď své sebevědomí zdarma. Odkryje ti, co hlubšího může tvé sebevědomí brzdit, a rovnou ti to pomůže přeměnit do pozice větší síly a laskavosti k sobě.

Stáhni si hypno-nahrávku Osvoboď své sebevědomí zdarma